1. Indicie

Ti nejbystřejší z Vás povšimli si již dávno před začátkem závodu, že jména zakladatelů firmy Prokop & Otto začínají i končí stejným písmenkem. I mnohá jména na seznamu indicií začínají i končí stejným písmenkem. Bylo tedy možno uvážiti hned v začátku, že členové rodiny Skole, jejichž jména vždy stejným písmenkem začínají i končí, budou jistě pravdu mluviti.

Nápovědy, získané za kartičky PekSeSa, tuto úvahu pevně stvrdí: vždy totiž ten, jehož jméno začíná a končí různými písmenky, lže, a ten, jehož první i poslední písmenko jména jest stejné, pravdu mluví.

Čteme-li tedy toliko indicie od lidí pravdomluvných, získáme:

• Adina: „Naleznete ho nejčastěji v laboratoři.“
• Alžběta: „To slovo má 10 písmen.“
• Anna: „Indicii žádnou sděliti vám nemohu, mluvím totiž vždy pravdu a mám strach, že bych příliš toho vyzradila.“
• David: „Začíná a končí stejně jako já.“
• Emílie: „Užívá se k pozorování.“
• Evženie: „Jest v něm precisně broušené sklo.“
• Georg: „Magdaléně neradno důvěřovati.“
• Juraj: „Jedná se o výraz zastaralý, dnes jen zřídka používaný.“
• Krok: „Jsouť věci, které bez něj spatřiti nemožno.“
• Miriam: „Může být určen pro jedno nebo pro dvě oči.“
• Otto: „Obvykle jest celkem těžký a velmi křehký.“
• Prokop: „Na dálku nelze ho užíti.“
• Řehoř: „Jest to český překlad řeckého slova.“
• Torkvát: „Zvětšuje.“
• Vladislav: „Slovo to jest rodu mužského neživotného.“
• Václav: „Často ho užívá český badatel Jan Evangelista Purkyně.“
• Zderaz: „Užívá se na drobné předměty.“

Startovním heslem jest slovo drobnohled.

I závodníci lenošiví, jimž zatěžko startoviště obíhati a kartičky směňovati, mohli se s jistou dávkou fištrónu k řešení dobrati. Mezi indiciemi jest několik takových, že samy o heslu nic neříkají, popisují však pravdomluvnost jiných.

• Anna: „Indicii žádnou sděliti vám nemohu, mluvím totiž vždy pravdu a mám strach, že bych příliš toho vyzradila.“
• Bohumil: „Všechny ženy lžou!“
• Georg: „Magdaléně neradno důvěřovati.“
• Horymír: „Indicii nesdělím vám žádnou, přísahám však, že Xaver jest člověk přímý a pravdomluvný.“
• Magdaléna: „Otto jest prašivý lhář.“
• Michael: „Indicii žádnou sděliti vám nemohu, mluvím totiž vždy pravdu a mám strach, že bych příliš toho vyzradil.“
• Xaver: „Indicii nesdělím vám žádnou, přísahám však, že Horymír jest člověk přímý a pravdomluvný.“

Hledáme-li lháře a lidi pravdomluvné, vidíme ihned několik věcí:

• Za prvé, pakliže Magdaléna je pravdomluvná, pak Georg i Otto jsou lháři, a naopak.
• Podobně Horymír a Xaver buďto jsou oba pravdomluvní, nebo jsou oba lháři.
• Anna a Michael říkají tutéž větu. Není to logicky prokazatelné, bylo by však podivné, že by se organisátoři rozhodli uvésti dvě takovéto indicie, aniž by jen jedna byla pravdivá a druhá lživá.
• Nakonec Bohumil odsuzuje všechny ženy. Jest velmi pravděpodobné, že lže; hovoří-li však pravdu, ihned tím máme pravdivost mnoha dalších výroků určenou.

Můžeme se tedy pokusiti rozděliti osoby do skupin a všímati si pravidelností. Dále napověděti mohou indicie navzájem rozporné: mnozí lidé tvrdí, že heslo má různý počet písmen, mnozí další zase, že začíná na stejné písmeno jako jejich jméno.

Z toho již možno při hlubokém zamyšlení vyvoditi, že klíčem bude stejné první a poslední písmeno jména.

Vedlejší šifra může na pohled připomínati zápisník minéra. Čísla neudávají však počet min, který se v okolí nachází, nýbrž počet plotů, které dané číslo obklopují. Zakreslením správných plotů získáme heslo BRUSINKA.