Start

Při odpískání jsme dva, Terka se s námi spojí chvíli po startu. To už máme rozstříhaná kolečka a vyměňujeme první z nich. Běžím s trojicí dvojic za orgem, abych se postupně dozvěděl, že ani jedna z dvojic není dvojicí. 16/17 zubů, kdo to má poznat? Bohužel ve stresu opět zapomínám, že to má jít bez běhání, takže razíme pomalou cestu. V 8 sledujeme mávnutí čerchované vlajky a já jako jediný v roli vybíhám, to mám ještě energii na rozdávání.

2. Vitráž

Přestože jsem v týmu host, začínám rozdávat příkazy obalené něčím sladkým. „Mohl bych poprosit tvrdou podložku? A nemáte při ruce prosím nějakou tužku?“ Zakončím to „a teď to vyluštím“. K mému překvapení se tak děje v zápětí. Nejdříve neobjevujeme všechny pravidelné mnohostěny, a tak zkusíme brailla, ale brzy již máme správná písmenka. Hezké rozehřátí.

3. Popis cesty

Po chvíli zjišťujeme, že každý má v textu svého parťáka. S některými dopomůže strýček Google. Nejtěžší částí bylo asi hledání památníku na mapě v mobilu. Na papírovou se dostaneme až o něco později. I přesun dal zabrat, nešlápnout do mokřadu, nebo do šifrovacích pomůcek cizího týmu byl občas nelehký úkol.

4. Xena

Jéé, artefakt. Mám rád šifrovací předměty, i když některé až ve chvíli, kdy jsou rozlousknuty. Cpát ozubená kola dovnitř velkého nic rozumného netvoří. Chvíli se zdráháme destrukce špejlí, ale nakonec se shodneme, že to bez toho nepůjde. Je složeno, točíme. Ozubené kolo se točí, ale to neozubené ne. Rozebíráme, lepíme, kola a já i své prsty k sobě. Při pokusu číslo dvě v cca první třetině zprávy malé ozubené kolo vypadává a všímám si toho až ve chvíli, kdy se vše neotočilo, jak mělo. Pokus číslo tři předmět drží při sobě. Když dojdeme k části „POLDRU“ znejistíme nad tímto nesmyslem. Kontrola ukáže, že jsme chybu neudělali a můžeme vyrazit. Řídíme se moderní mapou, která se nám snaží namluvit, že Čihadlo je jen jeden malý rybníček, ale časem razíme správným směrem.

5. Noviny

Od mladých slečen kupujeme nejnovější denní tisk, nabízí ho bravurně. V novinách je často jen ta křížovka zajímavá, tak proč s ní nezačít. „svisle-vodorovně“ okomentujeme, ale dál neřešíme. Mezitajenka prozradí vše podstatné. Vzpomínám na „A co čísla?“. Ne všechny chyby odhalíme, ale nasměrováni ke kostelu jsme.

6. Písmena

Náš první zásek. Přiřazujeme I, X, L, M, to je řeckých číslic, že? A i když nemocnice je jasné H a síra S, tak se myšlenky římských číslic vzdát nějakou dobu nechceme. Blíží se čas automatické nápovědy, zkoušíme vedlejší šifry, zatím neúspěšně. Nápověda přichází, facepalm následuje a my vyrážíme. Než se chytne GPS, tak opačným směrem. Kostel jsme si obešli hezky dvakrát, poprvé při příchodu.

7. Benátky

Nejdřív bych jezdil závody, ale okruh to evidentně není. Pravítkem šířky potrubí moc změřit nejdou, tak co může představovat N a K? A proč z té 4 odchází silnější potrubí než do něj vede? Že by každá možná cesta potrubím představovala jedno písmenko? Z toho nic moc nevychází. Terka dělá frekvenčku čísel, a to zázračně pomůže ke správné myšlence.

8. Obrázková

Další zázrak v řadě. Daří se správně pojmenovávat obrázky, s tím bývá občas problém. Bohužel ne všechny. Chvíli vedeme diskuzi nad tím, že to třeba není patník, protože to patník není, google to označuje za směrový sloupek. Sloupek v těle nemáme, tak asi zůstaneme u patníku. Místo víčka máme hrdlo a to nám rozbíjí tajenku hned z počátku. Chvíli s Terkou musíme přesvědčovat Marka, který šifruje krátce, že sice modulo abecedy se občas používají, ale když nám zde vychází čísla větší než 26, tak to bude spíše naše chyba. Spasí až návrh luštit od konce. Spočítáme poslední písmenko a můžeme pokračovat, skončíme v poli, takže se musíme vrátit.

9. Rodokmen

Očekáváme něco těžkého. Dle Ætheropisu jsme zvládli 2 šifry, aniž by se změnilo číslo šifry vedoucího týmu. Spíš to bývá naopak. Čeká nás buď něco nápadového nebo pracného. Princip rozlouskneme hned, tedy se jedná o druhý případ. Svačím a nechávám vytvořit rodokmen zbylé dva. Nakonec se to ukazuje být o něco těžší, než se na první pohled zdálo. Bavíme se nad tím, kdo, co s kým. Ještě to správně chronologicky seřadit, odmazat z počátku řešení Z, protože Zderaz si to nenasadil a je to.

10. Gramotyp

Další udělátko, super. Jen to trochu divně páchne. Terka odpočívá, tohle je přeci mužská práce. Tak si ve dvou hrajeme. Po chvíli nám čtyři ramena tvoří hezký čtyřúhelník. Bohužel až moc hezký. Oba konce máme ve stejné dírce. Dlouho. Ano, je nám divné, že se ta poslední dírka nevyužila, ale spokojíme se s možnostmi, že je jen na zmatení. Případně je nám jí líto a dáme do ní špejli, aby to usnadnilo točení. Špejle v bludišti nějak nezačínají úplně u konce a pohyb všeho je dost krkolomný a každou chvíli se nám buď něco rozpojí, nebo zadrhne. Přichází facepalm číslo 2. Nadšeně pospojujeme vše, jak se patří. Terka vypadá, že dokud nedostane tajenku, tak nevěří, že to máme správně. (trochu se nejde divit, protože jsme jí už diktovali spoustu chybných písmen z jiných uspořádání) Stroj je pořád chatrný, ale můžeme pokročit dále.

11. Vězení

Čeká nás druhý zásek, začíná se projevovat únava. Tigeru, který se mnou byl již na 4 šifrovačkách, stejně odolávám. Písmenka na mřížka/nádraží apod. vidíme, ale vystříhat nás to nenapadá. Do mezer různě dopisuji jiné znaky z papíru, ale nic hezkého nevychází. Budu o tom přemýšlet se zavřenýma očima. Otevírám je bohužel o pár desítek minut později, potřebuji pohyb, ptám se, kde je nápověda. Za chvíli bude u Orloje, Strašnická docela blízko, to zvládnu. „Překládejte mřížku.“ Hezké. Překládám, už i vystřiženou od okrajů, ale stále zkouším jen vepisovat do prázdných míst. Padne zajímavý fakt. Když vše přeložíte dovnitř do čtverce 4x4, tak na každé pozici je právě jedna mezera a 3 písmena. Zajímavé, že? Samo to ale nepomáhá. Co třeba tady využít děrovačku? No, nakonec nůžky byly lepší. Máme mezitajenku. Co dál? Ptám se, jestli se nějaké z písmen použilo dvakrát, odpověď, že asi ne. Vyškrtáme vše využité. Ze zbytku nakonec nějak vyscrabblíme, kam jít.

12. Zababa

Nejen jéé u předmětu, ale i u vláčků. Spoluhráči se snaží přijít, co s tím, já začnu zaznamenávat. Asi to nebylo ideální rozhodnutí, protože zaznamenávám barev 6 a navíc občas se mi poplete zelená se žlutou. Ty šílené tvary železnice nám písmenka evidentně nevykreslí. Všímáme si, že se vláčky nerozsvěcí nad černými úseky železnice, ale v bodech mřížky. Lichý počet sloupců brzy vyřadí brailla a už máme rastr. TABLO nefunguje, TRHLO taky ne, TAHLO už je lepší.

13. Týraná mrkev

Mobily vybité, ty nám již nepomohou a šetří se na poslání hesla. Bohužel historická znalost Prahy nedocvakne, špatně odhadujeme, jaké nádraží vidíme a jdeme k Riegrovým sadům. Já trochu skepticky, protože přestože jsem v nich byl jen párkrát, most si tam nevybavuji. Kupodivu se tam zázračně žádný nový neobjevil a týmy tu také nejsou. Opravíme si nádraží a můžeme konečně vyzvednout šifru. Prvně si všímám bezdomovce, pak poslední kopie šifry. Půl druhé a mrtvé mobily. Tuto skutečnost s lítostí orgům neoznamujeme. Zadání snadno opsatelné, můžeme luštit. Učňův sabat, nepáře sítěmi, hádaje řešení. Jen u některých máme problém a vy už tušíte, proč? Začíná krápat, deset minut do konce hry, končíme.

Závěr

Byla to moc hezká šifrovačka, artefakty super. Počasí snad nemohlo být objednané lepší. Trochu mrzí, že jsme nedošli k dalšímu předmětu, ale co se dá dělat. Z posledních pár her se snažím do budoucna vždy nějak poučit. Zavést si pravidlo, které by pomohlo u nějakého záseku v dané hře. Od konce Civilizace už konečně koukám na loga a jiné věci nad a pod čarou (kód tapír mě straší doposud). Z Bedny jsem si odnesl, že není jen dvanáct měsíčků a číslic na hodinách, ale že to může být délka tajenky. A co mám z Po škole? „Ty věty jsou nějak podobně dlouhé a krátké, 4-7 slov. Asi náhoda.“

Za tým sepsal Lukáš.