Díky moc za skvělou hru! Bylo to super! A to luštítko-tabulka se základními šiframi, co jste nám dlai na začátku, je fakt úžasný. Jen jsem to bohužel podcenila s oblečením :(. Příště jdu v zimní bundě!

Nabízím ještě neoficiálnější než neoficiální statistiky: http://statek.seslost.cz/po-skole-2012. Trochu tam zlobí přeskakované šifry a záporné časy luštění cílového stanoviště, ale i tak z toho snad jdou vykoukat zajímavé údaje.

Tak i moje příhoda, kdy jsem byl vyslán ke kostelu pro šifru a ostatní šli zabrat místo pod lampou...

Dojdu, hledám... obejdu kostel poprvý a nic. Tak hledám kolem a nic... Obejdu kostel podruhé a pořád jsem nic nenašel. Byl to trochu šok, když jsem obešel kostel potřetí a konečně si všiml smějící se dvojice v červených tričkách, kteří rozdávali šifry...

Za celý tým mohu poděkovat za parádní, dobře připravenou a zorganizovanou hru s mnoha zajímavými překvapeními. Jelikož obvyklá délka mojí reportáže, pokud se k ní dokopu nebývá pod 10 stránek, asi jí tvořit celou nebudu. Dovolím si jako ochutnávku z průběhu hry detailně popsat jednu drobnou haluzní příhodu, která se nám přihodila. Desítky větších či menších podobných zážitků si týmy odnášejí právě a pouze z šifrovacích her. I proto na ně také tak rádi chodíme. Předem se omlouvám za délku příspěvku:-))

Po traversu přes louku už za úplné tmy vyzvedáváme nad šáreckým údolím zoologickou šifru a usedáme k luštění. Asi 20 minut dělíme zvířata na podle strany, na které jsou a snažíme se z toho vytřískat morseovku, ale nikam to nevede. Správný nápad nepřichází a tak jediné, co stojí za zaznamená je pořádná škytavka, kterou chytil Ondra a neznal jí dokonce ani douškem pramenité vody. Ta ovšem k řešení také nepomáhá, spíše některé luštiče znervózňuje.
Jelikož se nemůžeme hnout z místa, přichází logicky idea vytáhnout papíry získané na startu a zjistit. kde že se tak asi právě nachází agenti poskytující cenné nápovědy. Učíníme tak, a ejhle! Prašná brána je teď v noci zcela nedostupná, ale následná kaple panny Marie v Sedlci už zdaleka tak beznadějná není. Není to sice úplně blízko, ale ani daleko. Odhadem řekněme 2 a půl km. Vašek se zvedá, že razí pro nápovědu a já jdu s ním. Vašek si batoh bere, já jej nechávám na místě. Konstantním rychlejším tempem a cestou zajímavými zákoutími Prahy (v jedné části rozhodně chudáci nebydlí:-) dorazíme k vytyčenému cíli. Na napsaném místě v napsaném čase potkáváme 2 agentky. které se podivují názvu našeho týmu a udělují nám požadovanou nápovědu. Jak si jí přečtu okamžitě mi sepne.
Odbočka: Při luštění je pro mě prolomení ještě nepoznaných a nových principů, či jejich variací docela slabou stránkou a mám problémy na ně přijít. Naproti silnou stránku představují zkušenosti. A pokud už jsem někdy podobnou šifru luštil, nějak se mi zakóduje a obvykle jí potom poznám, i když už od její první aplikace uplynula dlouhá doba. No a to byl právě tento případ. Nejspíš to většina hráčů ani orgů neví, ale úplně stejná šifra, byla před čtyřmi roky na Hradecké sově. Akorát některá zvířata byla jiná. Důkaz: http://sova.osjak.cz/2008/sifry.php - šifra zvířátková. Dlužno ovšem dodat, že to byl jeden z mála mých nápadů a že kolegy z týmu by to určitě o pár desítek sekund později napadlo také:-)
Voláme nápovědu i princip zbytku týmu a cestou zpátky za chůze dostaneme tajenku: Žežulka. Ke stejnému výsledku dojdou i kolegové. Měníme trasu chůze - abychom nemuseli zpátky na kopec, volíme cestu po hlavní k ústí šáreckého potoka a potom údolím. Přicházíme na hlavní na stanici MHD a máme štěstí. Autobus jezdící jednou za hodinu dorazí za 4 minuty. Můžeme se tedy jednu stanici svést. Usedám na lehce mokrou lavičku a čekáme. V tom si uvědomuji, že jsem s batohem nechal u zbytku týmu i lítačku. Ehm... přestože to zavání nepoctivostí a rizikem v podobě setkání s revizorem, jízdenku se mi kvůli jedné zastávce kupovat nechce. Koneckonců peníze mám samozřejmě také v batohu...
Autobus přijíždí a nastupujeme. Většinu pasažérů tvoří dobře oblečení mladí lidé z batohy. Že by takhle pozdě jeli studenti za zemědělky? :-) Revizor naštestí necestuje, ale přichází jiný malér. Nějak si nedáme pozor na skutečnost, že další zastávka je na znamení a než se vzpamatujeme, jedeme dál. Další zastávka je opět na znamení a přestože tentokrát u řidiče jasně svítí STOP, ten nezastavuje ani tentokrát. A protože nikdo nenajde odvahu na šoféra křičet končíme až u tramvají v Podbabě, kde konečně případ vystupování není třeba doprovázet žádnými znameními. To jsme ale dobrátko jinde, než jsme plánovali ehm...
Autobus nazpět přijede až za 20 minut a čekat se nám nechce. Proto se vydáváme ulicí jménem Paťanka (nebo tak nějak) vzadu za Juliskou vzůru do Dejvic poblíž kostela sv. Matěje a odtud je plán pěsky dolů na Žežulku. Zároveň se začátkem cesty identifikuji kostel sv. Matěje jako vysoce pravděpodobnou polohu dalšího stanoviště. (Zpátky na kopec směrem k Suchdolu nás určitě nepoženou. Směrem k Vltavě by to potom nemělo vhodné pokrařčování, pokud na nás orgové nenachystali přívoz - možná dobrý tip na příští ročníky, i když nevím, jestli by to neztroskotalo na nutnosti převážet za tmy. Takže buď údolím na západ anebo nahoru ke kostelu.) Seznámím se svým tipem kolegu. Po dlouhém stoupání se dostáváme do obytné části, kde je kromě domů Albert, a také zmíněný kostel. Naše trasa vede poblíž kostela - dostatečně blízko na to, abychom identifikovali v jeho okolí luštící týmy, které potvrzují mou teorii.
Ještě není jisté, jestli je to na 100% následující stanoviště po žežulce, ale je to vysoce pravděpodobné. Zjišťovat to v souladu z pravidly nejdeme. Navíc bychom to bez upřesnítka, které nemáme, protože jsme šachovou šifru dosud neviděli, skrytou agentju stejně nenašli. Akorát volám Janče, jestli jim z toho neleze sv. Matěj, že tu luští týmy a že se nám nechce z kopce. Nop z kopce by to ještě šlo, ale cesta zpátky by byla krušnější:-) Dostávám, ale zápornou odpověď. Chystáme se tedy na cestu dolů, ale dle navigace kolegy (abych ho neurazil celou dobu on i ostatní navigovali na výbornou), tentokrát netrefíme odbočku a následně se v systému stejných domů a podivně vedených ulic řádně zamotáme. Nakonec se bezradně zastavíme nevědíc, kde jsme. Chvilku nám trvá zjištění jména ulice a nalezení naší polohy. Vyrážíme zpět směrem ke kostelu i k odbočce dolů a když tam dorazíme, volá Janča, že mají vyřešeno a že je to ten sv. Matěj:-)) Se smíchem jdeme nalézt a vyzvednout šifru (což nám také chvíli zabralo). Zabloudění tedy nakonec nebylo zbytečné. Ušetřilo nám jeden pořádný kopec:-)))
Vše to korunuje vrcholová kniha, kterou mi dává obětavá agentka (která tam v trávě po tmě zřejmě tráví dlouhé hodiny). Poslední zápis se ptá: "Také jdete náhodou kolem?" :-)) Ano, ano, také a docela se to hodilo.

Šifrovačkám zdar a po po škole zvlášť!

David

P.S. Omlouvám se za chyby, už to nemám čas kontrolovat.

Během hry se nalezly (a nejspíš tedy i ztratily) následující předměty:

- černý deštník
- zelený úhloměr
- sluneční brýle
- hnědá široká guma do vlasů
- buzola se žlutou stupnicí s červeným okrajem

Pokud něco z toho postrádáte, mailněte na poskole@podrate.cz. (V tomto příspěvku nehledejte šifru :))

Ahoj, někde na cestě kolem deváté šifry jsme našli svítivě oranžovou podložku na sezení. Mám ji u sebe, tak ať se majitel kdyžtak nějak ozve :)

Jinak hra byla hrozně super. Díky
A.

Zaujal mě seznam sponzorů; nedochází mi, jakým způsobem hře vypomohla firma Primagas. Minul jsem snad nějakou aktivitu?

Diky moc za supr sifry, srandu. Mame z toho opet supr zazitky. :-) a tesime se za rok

Letos mě celkem zaujala myšlenka vedlejších šifer, přestože jsme je nevyužili. Napadlo mě, jestli by nebylo dobré za měnší počet slov z vedlejších šifer získat jen nápovědu (tedy bez nutnosti za ní jet). Buď tu stejnou, pro kterou se jezdí, nebo jinou další.