Forma dialogu mezi Platónem a Sokratem potěšila - opravdu hezký detail. Šifra mi přišla už o něco slabší. Cimbál jsme sice dokázali poznat a ověřit snadno, ale druhou informaci se nám z šifry dostat nepodařilo. Šli jsme se tedy do ulice Na Cimbále podívat a až tam jsme pochopili, že mělo jít o trafostanici.
Héro, začal jsi diskuzi u konkrétní šifry, tak se věnuji konkrétní šifře. Jak to měli Přizdisráči, musí říci Přizdisráči. Když vychází ULI..., může to taky znamenat "u lípy", ani v jednom případě mi to ale neříká, kam jít, takže tady je to jasné. Budeme luštit dál.
Pokud by mi z Chocholu vyšlo "Vzpoury", je to redukce možné polohy dalšího stanoviště taková, že se v každém případě přesunu do dané ulice s vědomím toho, že to případně (nikoli přinejhorším) doluštím tam. Právě proto, že je mrňavá. O tom, co je obsahem zbývajících tří řádků, vím nicméně pořád kulové. Nikoli to, co v nich je.
Kde je čára, ze kterou už nepůjdeme, je strašně individuální a asi to takto jednoduše nejde zodpovědět. Ale faktory, které to ovlivní, budou zhruba tyto:
1. Je-li cesta do daného místa na přejezd, či na přechod. Pokud je to přesun na přejezd, tak po objevení konkrétního názvu (např. ulice) bude následovat přesun na zastávku, tam bude následovat pokračování v luštění, pak přejezd do blízkosti onoho místa. Jestli bude následovat dohledávání, nebo dolušťování na výstupní zastávce, pak záleží na dalších okolnostech.
2. Jaký je geografický vztah místa, ve kterém se nacházím, vůči množině míst, kde očekávám další stanoviště. Pokud vyjde linie (např. ulice), která nedaleko začíná a dále směřuje pryč, pravděpodobně se přesuneme na její začátek, kde vyhodnotíme další postup podle okolností. Pokud vyjde linie, kde jít na jeden konec znamená jít úplně jiným směrem než na opačný, budeme zřejmě luštit dál.
3. Nakonec se ve zvoleném postupu projeví i to, co je pracnější. Vzhledem ke své úspornosti budu vždy raději luštit dál, než kroužit po okolí a zkoumat každý lopuch. Ale jen za předpokladu, že to luštění dál k něčemu vede. V případě Chocholu, kde by šlo jen o opakovanou aplikaci již odhaleného, je to tedy jasné, v jiných případech to může být jinak.
Což snad asi odpovídá i na otázky okolo úlohy Lahve. Pokud dává výsledek "ribník", vždy přednostně budeme luštit dál. Ke změně strategie přistoupíme teprve ve chvíli, kdy tento postup dlouhodobě nepovede k výsledku. A tím později, čím víc těch rybníků je. Pokud mi to nedefinují pravidla, co je okolí, si jako hráč netroufám stanovovat. Po škole, pokud se nemýlím, definuje hřiště jako území Prahy.
Héra: "Nejedná se o chybějící písmenko, ale o chybějící informaci." Nechci se nijak zapojovat do diskuze, jen mi to připomnělo jednu reálnou situaci: Týmu vyšlo TRAFONA?RAZI, jel tedy k trafu u blízkého nádraží (obojí bylo v mapě). Jenže ouha, řešením bylo TRAFONAHRAZI.
Pokud mam ulici, tak defaultně mi to stačí, musela by bejt fakt dlouhá. 5km je už asi moc (ale furt lepší projít 5km ulici než dvě hodiny sedět a nic dalšího nevyluštit, takže záleží jak moc jsme zoufalí), ale třeba 1km je úplně v poho (na Tmou jsme prošli celou ulici Jarní, protože jsme pochopili první jarní den, tedy Jarní, ale nedošlo nám že to je přelom mezi jarem a zimou; až když jsme to našli, tak nám to došlo).
Rybník bez názvu bychom defaultně nešli, stejně jako transformátor. Ale pokud bychom už hodinu věděli ribník a nebyli se schopni posunout v řešení dál a v okolí byl jen jeden nebo dva, tak asi jdeme.