Ja bych take pochvalil napad, ale konkretni vyber slov nebyl nejstastnejsi. Mozna by radeji bylo lepsi snizit delku posloupnosti o jedna, aby se dala vymyslet slova, ktera nebudou vzbuzovat pochybnosti. My jsme ulohu vyresili docela rychle diky tomu, ze se pomerne blizko dala sehnat napoveda. Dokud jsme napovedu nemeli, tak jsme i spravny napad zavrhli, protoze to proste nevychazelo. Specialne si musim rypnout, kdo vymyslel, ze PROTRENOST, POTRENOST, OTRENOST a TRENOST jsou ceska slova? Prinejmnesim, oficialni scrabblovy slovnik je nezna, a to je vytah v podstate ze vsech dostupnych pramenu spisovne cestiny. Ne kazde sloveso ma "LZENOST" tvorit podstatne jmeno pridanim koncovky -ost.
Jak se pozná, co je české slovo a co ne, je otázka nesnadná, která lingvisty už pár staletí zaměstnává. Já to vidím asi takto:
Jistě se k tomu dá přistupovat přísně formalisticky a říci si, že česká slova jsou jen ta, která jsou v nějakém uznávaném slovníku. Tím jsme z toho udělali problém někoho jiného (převedli jsme to na otázku, jak má korektnost slova poznat autor slovníku). To může stačit při turnaji ve scrabble, při reálném zkoumání jazyka taková definice často neobstojí. Mimo jiné proto, že ve slovníku se často nacházejí jen základní tvary slov a ty ostatní si musíme odvodit, přičemž není jasné, kam až to odvozování sahá. Například budu-li se v SSJČ snažit hledat slovo "nepozlacený", neuspěji, byť se asi většina z nás shodne na tom, že to je spisovné české slovo. Nenajdu ani "pozlacený" a uspěji až u slovesa "pozlatiti".
Druhá možnost je připustit, že jazyk není definován souborem pravidel a slovníků, ale tím, jak ho používají jeho mluvčí. Takže české slovo je prostě takové, které někdy nějaký český mluvčí vyřkl (nebo napsal a my jsme to objevili v nějakém korpusu). Taková defince dává smysl, ale má své mouchy. Do jazyka prolezou krajně podezřelá slova, a přesto nejspíš zjistíme, že spousta méně používaných podstatných jmen například nemá 7. pád, protože je v 7. pádu zatím nikdo nepoužil.
Dobře, definici upravíme. Korektní slovo je takové, ke kterému existuje situace, v níž by mluvčí takové slovo použil. Musíme si ovšem nějak nastavit hranici toho, která situace je ještě realistická a která už nadobro absurdní. Pro slova z diskutované šifry není problém příslušné situace vymyslet, nechávám na vás, nakolik absurdní vám přijdou. Ale nejspíš vypadne spousta knižních slov, která už dneska v aktivní slovní zásobě takřka nikdo nemá.
Můžeme to zachránit tím, že korektnost slov definujeme pasivně, tedy porozuměním. České slovo je takové, na jehož významu se většina mluvčích češtiny shodne, třebaže by ho sami nikdy nepoužili.
Mému chápání jazyka jsou výrazně nejbližší poslední dvě definice. Případně některá z prvních dvou, ale doplněná nějakým "regularizačním" principem, který doplňuje chybějící tvary utvořené dle obvyklých postupů odvozování.
Jak se to týká šifry, nechávám na vás :)
Já intuitivně za české slovo pokládám to, co když někdo použije, tak to pochopím zhruba stejně jako to myslel mluvčí (zobecnění na "většinu mluvčích" je dobré vylepšení, to samozřejmě nemůžu sám provést, ale při testování šifry to lze). Když například jsme se dnes bavili o hudebním nástroji ukulele, tak jsem mluvil o ukuleleti (protože jsem měl nutkavou potřebu to nějak vyskloňovat), a Venda pak o ukulelátkách; v daném kontextu to jsou pro mě obstojná česká slova (byť v jiném kontextu by Venda mohla taky mluvit o slipech). Když se mi vychechlá konektor na ebooku, tak ho můžu označit jako vychechlanost a jistě to leckdo pochopí. A tak dál, čeština je jazyk velmi tvárný.
Tahle šifra používá podivných slov hodně, což ztěžuje její luštění, byť zpětně jsou všechna ta slova podle mě v pořádku. Pokud by aspoň na začátku bylo několik slov, kde odebíráním písmen vzniknout další jasná slova, asi by fungovala násobně líp, protože člověk obvykle luští šifru od začátku, a pokud na začátku je princip nejasný, nevšimne si, že později je jasný a vyplývá z toho jak postupovat na tom začátku. Pokud by na začátku byla ta pěkná jasná slova, jako KROPAC, KNOFLIK, PSENICE, ODEVAR, věřím, že by šifra měla mnohem větší úspěšnost, protože by řešitele vedla správným směrem -- s těmahle slovama se nedá dělat nic moc jinýho než správnej postup, a vypadá na nich jednoznačně správně...
Samozrejme uznavam, ze na otazku, co je ceske slovo, pripadne co je spisovne ceske slovo neni jednoznacna odpoved. A take uznavam, ze ve scrabblu jsou jine cile, tam jde hlavne o to nastavit soubor pravidel, aby se dalo rozhodnout, co se uznava. Mimochodem POZLACENÝ by ve scrabblu naprosto bez problemu proslo, protoze je korektne odvozeno podle povolenych (a dle meho nazoru rozumnych) odvozovacich pravidel (sloveso pozlatit ma predmetovou vazbu se 4. padem). Moje namitka byla spis k tomu, ze mi prislo, ze se pro vytvoreni zminenych slov mechanicky pouzilo nejake odvozovaci pravidlo, aniz by to (podle meho nazoru) davalo prilis smysl. Podobne by se daly tvorit slova pridavanim libovolnych predpon k zakladu, a potom by se dalo klast za otazku, jestli se nekde po ceste nemelo objevit treba ZHRKNUTI nebo DOBROJENI. Takze pro me dana posloupnost byla spis vysledkem nejmensiho zla, kdyz uz jsme vedeli, jak system funguje.
Kdyz jste sifru pripravovali, tak vam tahle posloupnost neprisla zvlastni? Samozrejme, plne beru i pokud to byl umysl, aby sifra byla tezsi.
Ale stale plati, ze se mi sifra jako takova libila.
