Celý příběh

Stanoviště 1

Lidstvo vždy chtělo směřovat vzhůru. To otec Franklin dobře věděl. Na rozdíl od mnohých ze svého řádu nepovažoval touhu po poznání za zlou. On sám se znal s mnoha zkoumavými učenci a většinou to byli dobří lidé, pracující často pro dobro všech, a poznávání zákonitostí Božího díla bylo prostě jen dalším způsobem, jak ho obdivovat. Co by na tom bylo špatného?

Zlé byly jen následky, když lidé předčasně překročili hranici jim vymezenou, dříve než dokázali pochopit, co dělají.

Proto byla postavena Babylónská věž, sama o sobě jistě úžasný symbol pokroku té doby. A vzápětí bylo lidstvo uvrženo do chaosu, když zjistilo, že si ukouslo z krajíce poznání víc, než dokáže spolknout, že urazilo a rozzuřilo vyšší síly.

Snad by Pán byl shovívavější, kdyby lidé prokázali více trpělivosti a opatrnosti, kdyby hranici možností jen jemně přešlápli, místo aby ji přepochodovali slavnostním krokem.

Věděl, že se tentýž omyl stane už brzy znovu. Měla být stvořena překrásná věc, pýcha lidského pokroku, a vzápětí způsobit katastrofu. A on s tím nemohl nic dělat...

Otec Franklin zpozoroval, že se zpod jedné z kostelních lavic vynořila dvě stvoření, podobná buclatým modrým psíkům. Dva páry malinově rudých očí ho sledovaly.

Znal je. Věděl, co říkají, přestože nemluvili lidskou řečí.

Můžeš s tím něco dělat. Máš k dispozici kódy. Stačí jen promluvit. Otevři nám cestu a my vám pomůžeme.

„V našich knihách se hovoří o ďáblově pokušení,“ řekl.

Ale toto je řešení výhodné pro všechny strany. Lidstvo se vymaní z nedůstojného, podřízeného postavení. S námi získáte rovnocennou pozici mezi vesmírnými národy. Můžeš o tom uvažovat jako o uvedení lidí do nového Kanaanu.

V tom byl problém s těmito tvory: byli poměrně vzdělaní a uměli diskutovat. Knihy sice občas sežrali, ale předtím je vždycky přečetli.

Co by mu řekl Pán? Mnoho životů bylo v ohrožení. Má právo svěřit jejich osud neznámé cizí entitě? Má na to právo?

Stanoviště 2

(Z archivů MvČ ČR)

Dijkstrovo ořezávátko. Artefakt neznámé funkce a principu. Dijkstra pouze uvádí, že jde o ořezávací nástroj „k ořezání grafu, nebo čehokoli jiného.“ Zacházení je patrně extrémně složité a nesprávné použití může mít za následek velké škody. Pozor – tato technologie nesmí být předána Starším!

Stanoviště 3

(Z archivů MvČ ČR)

FTL (Faster-than-light). Doprava či komunikace rychlejší než světlo. Technické provedení vyžaduje uvolnění konceptu příčiny a následku (lidský mozek takové situace nezvládá, je nezbytné technické vybavení speciální konstrukce). Pouze Starší (a možná jiné civilizace na jejich úrovni) disponují touto technologií volně. Lidé ji mohou použít pouze s povolením Starších; nedovolené použití, i náhodné, je trestáno. V zájmu zachování míru se prozatím existence FTL tají (Einsteinova doktrína).

Stanoviště 4

Tma. Dva agenti. Ostražité vykukování.

„Zatím to vypadá dobře. Asi se není čeho bát, dokud se to nespustí.“

„Snad.“

„Jak vlastně Starší vyřizují účty?“

"Různě. Obvykle jenom najdeme mrtvolu. Někdy je zohavená, ale většinou jsou to takové divné nehody."

„Musím říct, že pořád nerozumím, co vlastně od těch... civilistů čekáme. Co si vlastně vedení představuje, že udělají?“

„Oni sami nevědí. Část soudí, že bychom měli magnifikátor spustit a ukázat Starším, že nejsme úplná ořezávátka a nenecháme s sebou mávat. Pokud to Starší... nepřijmou, tak v tom nebudeme přímo my.“

„To je ale zbabělost.“

„Jo, to je. Ale oni to taky nejsou opravdoví civilisté. Víš, co mají za sebou? Někteří si prošli peklem.“

„I tak, oficiálně zastupujeme místní úřady my. To je jako schovávat se za žoldáky.“

„Jo, ale co naděláš.“

Stanoviště 5

(Z archivů MvČ ČR)

Začátek vědeckotechnicko-obchodní spolupráce se Staršími se oficiálně datuje již od prvního letu na Měsíc r. 1969, přestože jistá kulturní výměna patrně probíhala dávno předtím (viz např. díla H. P. Lovecrafta a Ericha von Dänikena). Díky nim vyhrály USA „závod do vesmíru“. Naopak dobývání Marsu se kvůli pozemkovým sporům se Staršími vleče.

Po několik let byla exkluzivním partnerem NASA a (D)ARPA, než byla v r. 1982 založena Rada Obchodu se Staršími. V rámci Rady si získaly přístup postupně firmy IBM, Intel, Lockheed Martin, Raytheon a Pfizer; další partnerství utajují.

(Obchod s technologiemi je obousměrný; přinejmenším 200 patentů uznali Starší a řádně za jejich použití zaplatili. Zdá se, že přes vyšší vyspělost Starší minuli řadu objevů, kterými naše kultura disponuje.)

(Pozn.: PŘÍSNĚ TAJNÉ: Přinejmenším dvě společnosti, Google a Apple, ač mají stálý kontakt s technologiemi podobnými know-how Starších, smlouvy o spolupráci s nimi prokazatelně nemají. Je možné, že Starších civilizací je více a že mezi nimi často nepanují dobré vztahy.)

Stanoviště 6

(Z archivů MvČ ČR)

NGC1750 je rozptýlená hvězdokupa v souhvězdí Býka, vzdálena zhruba 2053 LY. Možné sídliště či základna Starších (nepotvrzeno).

(Pozn.: PŘÍSNĚ TAJNÉ: Spekuluje se, že v době, kdy je hvězdokupa zakryta Sluncem (počátek 7. června), jsou nejvhodnější, ne-li jediné vhodné, podmínky pro použití Jacobiho magnifikátoru (viz). Možnou příčinou je interference nebo přesycení energií z hvězdokupy, což v jiné dny může zařízení poškodit; Slunce může fungovat jako stínění.)

Stanoviště 7

Dne 7. června 1954, pozdě v noci, Alan Turing odhodil nedojedené jablko a s jistotou dlouhodobého studia stiskl zapínací tlačítko magnifikátoru.

Jeho poradce – zvíře či bájná bytost – se stále nevrátil z lovu, který, jak se zdálo, sestával především a možná výhradně z krádeží sušenek z válkou už tak zdecimovaných spíží.

Zařízení se pozvolna rozehřívalo. Spouštění trvalo dlouho a nedalo se urychlit, aby některá ze součástek neshořela. Jeho poradce vyjadřoval nespokojenost s kvalitou dílů, ale tyto pocházely z armádních skladů a pravděpodobně v celé Británii se nenašly lepší.

Věděl, že by mohl počkat pár hodin, než se poradce vrátí z lovu, ale nemohl se dočkat. Viděl ten svět, úžasnou zemi jakýchsi barevných huňatých tvorů, kde se vztah dvou bytostí stejného pohlaví považoval za rovnocenný dvoupohlavnému. Tam se měl narodit. A tam půjde. Poradce mu slíbil, že zajistí všechny potřebné úpravy jeho těla.

Jeho poradce ho také varoval, ať přístroj nespouští sám. Složitě vysvětloval, že si není jist počátečním nastavením, a že by mohl vést do nějaké pasti. Alan to považoval za paranoidní – kdo by ve vesmírných dálavách líčil pasti? A na koho? Ale i kdyby, on ho jen vyzkouší a ihned vypne, nebude ještě vstupovat, jen ověří, že je vše v pořádku.

Cvaknutí oznámilo, že je přístroj připraven.

Tři vteřiny poté se ozval praskot, sykot a zavanul odporný puch. Z přístroje vyvřelo několik velmi slizkých a ostnatých chapadel, která uchopila nebohého Alana a několik dalších náhodných předmětů, všemi udeřila o sebe a pak ještě několikrát.

Později koroner určil jako příčinu smrti otravu jablkem, které neslo stopy kyanidu z rozbitých lahví ze sousední laboratoře. Nebyla to pravda, ale všichni přítomní to raději přijali, než by se nutili myslet na to nevýslovné, co v bytě viděli.

Stanoviště 8

Jasné, chladné světlo moderních lamp a postarších zářivek.

„Takže přece jen Praha. Proč to Jacobi ukryl zrovna tady? Hledali jsme po celém Rusku...“

„Stav tohoto města nebyl vždy tak katastrofální. Je geograficky přibližně uprostřed Evropy a bývala i kulturním centrem. Rusko bylo příliš rozsáhlé a zaostalé. A co je důležité, nebyla nikdy významně poničena. Je možné, že plány byly ukryty i jinde, ale během válek přišly vniveč. Velmi pravděpodobně to nebyl sám Jacobi, ale jeden z jeho následovníků. Koneckonců, přibližně každých třicet až padesát let se toto téma samovolně objeví, dokud není jeho nositel objeven a usmrcen.“

„Co s tím teď budeme dělat?“

Sebejistý, kalkulující úsměv. „Prozatím nic. Je zbytečné strkat prsty do ohně, když je tolik jiných ochotno udělat to za nás.“

Stanoviště 9

Otec Franklin miloval záhady a staré technické knihy. Tak se setkal se zmínkami o úžasném vynálezu, o Starších a jejich úžasné studnici technologií, ze které lidstvo čerpalo...

Ale později se dozvídal víc a víc a čím dál temnější věci. Jeho názor se změnil. Starší jsou civilizace sice stará a moudrá, ale o nic milosrdnější než lidé. Jednali čistě pragmaticky.

S lidmi se stýkali na čistě obchodní bázi: výměna informací a technických objevů, to ano, protože ani oni neznali všechno, nedokázali prozkoumat všechny uličky úžasné katedrály vesmíru, a to, čeho si nevšimli, jinak myslící tvorové nalezli mimoděk. Obě strany měly co nabídnout, ale pravidla i ceník určoval ten starší, ten silnější. Pokud někdo z lidí získal či sám objevil něco, co se jim nehodilo, zcela bez zábran ho zlikvidovali.

A jisté technologie považovali za natolik tajné a důležité, že by se nerozpakovali pozabíjet všechny, kteří se jich dotkli. Chránili si své teritorium, své obchodní cesty. A nejnebezpečnější pro ně byla, pochopitelně, možnost cestování vesmírem – kdyby se lidé mohli jen tak, během chvíle, dostat k nim, už by nebyli jejich poddanými.

A někdy v době, kdy si toto uvědomil, se setkal s Poradci.

Mluvili hezky. Uměli splétat slova. Ale v jejich rudých očích bylo něco... něco hladového.

Ale copak někdo může za to, jak vypadá?

Teď už to bylo jedno. Rozhodl se jim věřit.

Stanoviště 10

Nazelenalá záře, místnosti zaplněné vodou, pro lidi těžko pochopitelná architektura, tvorové jiní než lidé a komunikace nelidská, pachy a bublání.

Ani Starší neměli příliš zájem na zabíjení lidí. Byli staří, rvaček si užili dost. Jenomže nebylo zbytí. Existovaly technologie, které nesměly být volně k dispozici. Zařízení označované jako magnifikátor k nim patřilo. Propojilo by tu planetu s hloupým názvem s mnoha jinými a umožnilo volné pronikání nejrůznějších parazitů.

Kdyby naivní prosťáček jménem Alan Turing nahlédl, co vězí za zdánlivě upřímnou dobrou vůlí tvora, kterého nazval Poradcem, mohl zůstat naživu, mohl objevit další vynálezy, které by Starší mohli i odkoupit.

Starší neměli důvod se bát další malé bezvýznamné rasy na svém dvorečku. Z čeho ale měli hrůzu, byla mračna tvorů požírajících každou sladkost, beroucí útokem řasové farmy a vydávající děsivé, nesmyslné zvuky jako vrrr, kvík a pon-pon. Stačilo otevřít nevhodně umístěnou FTL bránu a už jste se jich nikdy nezbavili.

Většina civilizací toto nebezpečí chápala a pečlivě své brány střežila, ale mladé, nevybouřené a naivní rasy mohly podlehnout pokušení a stát se pohromou pro všechny. Pak nezbylo než likvidovat – třeba i ve velkém. Nebylo to příjemné, ale bylo to nutné.

Stanoviště 11

Někde na druhé straně Země, v pohodlné pracovně ve vývojovém středisku společnosti Google, otevřel CTO společnosti Ray Kurzweil přenosnou klícku a naslouchal kvíkavé písni Poradců.

Pon-pon, nevidíš nekonečné možnosti?
Pon-pon, potykej si s věčností,
Pon-pon, pusť nás ven,
Pon-pon, připoj se k bláznivé šou...

Před očima mu defilovaly vzorce a schémata věcí, které předávali Poradci světu lidí jako svůj dar. A výměnou chtěli jen to, co lidé odjakživa, aby lidstvo stanulo po boku větších civilizací. Věčná inteligence. Věčný život.

Bylo jen třeba získat plány jednoho starého vynálezu. A díky pokročilým technologiím zpracování dat je už měl. Laboratoře už na nich pracovaly. Poradci sice zdůrazňovali, že před sestavením je nutné, aby oni sami zařízení důkladně prohlédli a ověřili každou instrukci programu, ale Ray věděl, že lidský život je krátký a trocha rizika je nutná. Překvapí je a dokončí projekt sám: ať i Poradci vidí, že lidé jsou dobří inženýři.

Testovací spuštění bude svátkem, o kterém se dozví celý svět. Tady už nešlo o korporátní zisky ani o patenty. Tato technologie patřila celému lidstvu.

Stanoviště 13

Tma. Diskrétní zavibrování mobilního telefonu. Huhlání.

„A do prdele!“

„Co se stalo?“

„V Googlu postavili magnifikátor. Kurzweil nějak získal plány. Chce to celé zveřejnit.“

„Ježišmarjá...“

„Jo. Starší to zachytili a už rokují, co s tím. Nemáme zatím oficiální nótu, možná se s ní ani nebudou zdržovat.“

„Třeba se jenom vyblbnou na Googlu a bude hotovo, ne?“

„Ne, Google se tak lehce nedá. Mají know-how od nějakých... jiných. Slyšel jsem, že vstoupili do holportu s nějakou třetí stranou. Z toho bude normální válka.“

„Co s tím chtějí MvČ dělat?“

„Máme se stáhnout. Vedení myslí, že Starší zpanikaří a začnou pálit z oběžné dráhy. Můžeme jen doufat, že to budou brát selektivně a nesesmaží celou planetu.“

„My se máme stáhnout? A co všichni ti civilisté venku?“

„Naše pobočka bude jen pozorovat. Jako obvykle. Furt se jenom zašíváme a pozorujem. Zkurvenej džob.“

Stanoviště 14

(Z archivů MvČ ČR)

Jacobiho magnifikátor. PŘÍSNĚ TAJNÉ. Zařízení umožňující přesuny i velkých objektů v časoprostoru za předpokladu, že se podaří cílové souřadnice vyjádřit pomocí (neznámého) systému kódů. Pravděpodobný objevitel Moritz Hermann von Jacobi (1801–1874). Původně mělo zařízení sloužit pro dálkovou komunikaci. Jacobi v poznámkách uvádí, že ve zkušebním provozu dosáhl úspěšných spojení i na vzdálenost mnoha desítek kilometrů, ale zároveň pozoroval vedlejší „děsivé obrazy jiných, záhadných a strašlivých světů“.

Dále uvádí, že projekt dovedl do fáze, kdy by byl schopen přenášet hmotu. Neodvážil se jej však použít v obavě, že by se jeho děsivé vize zhmotnily.

Plány přístroje nejsou k dispozici, tvrdí se, že jsou dosud bezpečně ukryty. Rada Obchodu se Staršími není jednotna v tom, jaké kroky by měly být učiněny, pokud se plány najdou; rozhodně by bylo nutné je neprodleně dostat z rukou civilistů, kde by mohly způsobit katastrofu.

Stanoviště 15

Otec Franklin spojil prsty v tiché modlitbě. Věděl, co se děje. Dlouhé měsíce dohadování s Poradci mu daly jistou předvídavost. Stejně jako vnímal řeč Poradců, vnímal i záměry Starších.

Nebyli rozzuření. Snad jim to bylo i trochu líto. Ale jejich dominance byla ohrožena a museli zabíjet.

Vnitřním zrakem viděl obrovský, moderní kampus, překrásné bílé budovy, barevný nápis Google, symbol pokroku lidstva. Viděl jakýsi temný paprsek, zhmotnělé obří chapadlo temnoty, jak se sbírá z nebe, aby ten symbol rozdrtilo – a pak náhle naráží na neviditelnou překážku, tříští se a mizí.

Starší útočili. Google se bránil. Lidé se bránili.

Teď cítil jasněji i emoce Starších. Nebyla to obyčejná pragmatická válka. I Starší znali city.

Lidé se odvážili jim čelit a ukázali se silnější, než vypadali. A co horšího, měli věci, které Starší neznali. Cizí technologie proti jiné cizí technologii. Třetí strana ve hře.

Starší byli vyděšení. A ve své panice se rozhodli řešit věci ve velkém.

Zvedl hlavu. Jako by se nad kostelem něco mihlo...

Ozvala se strašlivá rána, vysypalo se jedno ze skel. Otci Franklinovi na záda dopadlo něco huňatého. Upadl na zem a matně slyšel, jak nad ním prohučel jakýsi veliký projektil a s temným úderem zasáhl stěnu.

Stanoviště 16

(Z archivů MvČ ČR)

(NOVÝ ZÁZNAM. PŘÍSNĚ TAJNÉ.) Poradci. Až donedávna neznámá kultura na úrovni Starších. Neznámé záměry a možnosti. Zdánlivě animální tvorové mají velmi vysokou inteligenci. Schopni přinejmenším základní telepatie. K lidem se chovají přátelsky a někdy nabízejí bezplatné know-how. POZOR, tuto informaci nesmějí dostat Starší!

DODATEK: Xenobiologické oddělení: Může jít o druh mezihvězdného parazita Nyctereutes Questaroides (psík kvestarovitý), který napáchal významné škody v Tokiu (incident M-P 95) a patrně i jinde; pokud je to tak, jejich motivem je patrně získání přístupu na území Starších a lidé plní funkci prostředku a obětního beránka pro případ selhání plánu. Je na místě krajní obezřetnost.

Stanoviště 17

Otec Franklin ležel na studené podlaze. Na druhé straně místnosti se marně otáčel podlouhlý kovový projektil poté, co urazil kus zdi.

„Pon-pon! Vrrr! Pon-poko-pon!“

Nad ním stáli oba Poradci a pomrkávali rudýma očima. Zdálo se, že jsou se sebou dost spokojení.

„Vy jste mi zachránili život...“

Ano. Pomohl jsi nám, my pomůžeme tobě. Teď se sem nikdo a nic nedostane, změnili jsme složení stěn.

„Stejně, jako v Googlu? Viděl jsem, jak se brání...“

Ano.

„Dokážete takové věci?“

Ano. Hmota a energie jsou na hraní, stejně jako čas. Všechno je na hraní. Kromě sušenek a takových věcí, ty jsou k jídlu.

„Ale pak... nechápu. Proč jste nepostavili vlastní magnifikátor, když dokážete tohle všechno?“

Na hraní je někdy potřeba víc než jeden hráč. Žádali jsme různé civilizace, aby nám pomohly porazit Starší. Nikdo nám nedůvěřoval. Nikdo si s námi nechtěl hrát. Až vy.

„Ale tohle není hra. Lidé tam venku budou umírat!“

Většinu sil Starších zatím váže Google. Nevydrží nápor dlouho, ale to stačí. Kurzweil neposlechl naší rady, ale v Praze se to díky tobě podaří. Kódy, které jsi od začátku opatroval v kostele, teď pomohou spustit pražský magnifikátor. Tím se nám otevře cesta k vám, a Kurzweilova chyba nám poslouží. Díky magnifikátoru v Googlu se ke Starším dostaneme a vyřešíme je dřív, než vás stačí zlikvidovat.

Epilog

Bublání zuřivého hovoru. Indikátory podvodních obrazovek ukazovaly zuřivé blesky, jak se vzdušné bojové automaty snažily zasahovat cíle na té hloupé a smolné planetě. Šlo to velmi ztuha, obrana byla účinná a zdálo se, že tam dole je někdo, kdo zná detailně jejich techniku. Ale přece jen protivníka zatlačovali; společnost zvaná Google – téměř sympaticky znějící jméno – svůj boj nakonec prohraje.

Pak vodu naplnil intenzívní pálivý pach – nouzový signál.

„Generále! Brána z Googlu se otevírá!“

„To není možné!“

„Naše blokáda je přetlačována z druhé strany! Valí se k nám...“

Obrazovky změnily záběr. A ten vyvolal vytí zoufalství.

Otvor brány se otevřel a začal zvracet tisíce, desetitisíce hrozivě chlupatých stvoření.

„Pon-pon-pon-pon!" Jako bubeníci udávající takt invazní armády“

To je konec, pomyslel si generál. Pouhá stovka modrých žroutů zničí celou farmářskou kolonii. Sežerou i příbytky – i ty jsou přece z řas. Desítky tisíc pošlou do kolen celou planetu. A oni vědí, jak používat mezihvězdné brány.

„Pon-pon-poko-pon-vrrr...“

Zvuk se nesl vnitřní přenosovou soustavou a všichni rozuměli.

Dobrý den, generále. Všechny vaše farmy teď patří nám. Nechte lidi být.

Generálovi poklesla chapadla. Některé věci nejde zastavit ani jim čelit, jakmile se jednou rozjedou.

„Co po nás žádáte?“

Pojďte si hrát. Uvěřte ve svobodu. Svobodný tok informací. A potravin. Pon-pon, připojte se k bláznivé šou.

Celý generální štáb si svíral hlavy chapadly. Šílenství překračovalo meze. „Není nějaká jiná volba? Třeba i velmi krutá?“

Ne.