Reportáž týmu Zebra řez

Tým Zebra řez podruhé na Po škole. A protože se nám to líbilo, sepsali jsme reportáž...

Na druhý ročník Po škole pro náš tým jsem se aspoň já moc těšila. Navíc to díky hostující Julii měla být naše první šifrovačka v plném počtu. Před startem panovaly jen mírné obavy, že jsme měli každý den sledovat a zapisovat vědce ze stránek, což jsme zvládali dělat asi tak poslední tři dny. Další obavy byly z povodní a padajících stromů, ale orgové vše zvládli skvěle.

Zcela náhodně se čtyři z nás potkávají se značným předstihem před startem na Andělu. Zastávka 125 na Smíchovském nádraží je velmi zaplněná, a mezi čekajícími osobami jsou jasně rozpoznatelní i další šifrátoři. V přeplněném autobuse se nám podaří zabrat pár sedadel, což ale dojem z cesty moc nezlepšuje... Jižní spojka v pátek odpoledne je bohužel ošklivě ucpaná, a tak místo o půl sedmé dorážíme na místo startu až po startu.

1. Chobotnice Julie, která tam jediná z nás byla včas, nám ukazuje první šifru – obrázek chobotnice, kde je spousta dalších mořských potvor, pár vlnek a pět prasátek. Navíc jsme dostali i farnostní věstník s popisem pěti vědců a začátkem příběhu. Během první půl hodinky do nápovědy počítáme různé prvky na obrázku – oči, nohy a podobně. Některých je ale moc, a ty se nám počítat nechce. Zdá se, že máme neomezeně pokusů na tipování hesla, tak zkoušíme pár ne příliš nadějných tipů. První nápověda rázem chobotnici promění na mapu parku, z prasátek se stanou orgové. Ti nám všichni radí, jak se dostaneme na další stanoviště. Pěšky nebo autobusem...po zaslání kódu v sms...můžeme tam někoho poslat... Taková moudra bychom vymysleli sami.:) Že tam můžeme někoho poslat ve mně evokuje myšlenku, že by kódem mohl být nějaký z vědců. Zkoušíme napasovat pět vědců (nejsou psaní kurzívou) na pět prasátek. Daří se nám to u dvou, zbytek vypadá beznadějně. Další nápověda vede k tomu, že seřadíme věty podle počtu slov. Také objevujeme přestrojenou postavu u kostela, která nám ale moc nenapoví. Až chybějící poslední slovo věty v každé nové části nápovědy mně navede k řešení číst poslední slova vět.

2. Kozel Kód byl autobus a my taky jedeme autobusem, i když začátek Kunratického parku není moc daleko a památný dub snad taky ne. Mají jich tam dokonce víc, šifra až snad u třetího z nich. Dostáváme rovnou dvě – normální a alternativní, která umožňuje přeskočit až na sedmičku. Po zkušenostech z loňska o přeskakování moc nemám zájem – mohli bychom přijít o několik snadných šifer, na jejichž luštění se všichni těšíme. Navíc noty nemám ráda. Standardní dvojka je opravdu jednoduchá – za chvilku čteme písmenka ve správném pořadí. Pokračujeme v přesunu podél kraje lesa.

3. Bulvár Trojka nám dělá trošku větší problémy. Spousta vět s vykřičníkem, jak nějaké titulky z bulvárního časopisu. Navíc některé příběhy jsou zjevně propojené. Na to, abychom z celé šifry udělali tři příběhy, ale nemáme dostatečnou představivost. Jelikož se v textu dvakrát mluví o znaménku, zkoušíme ve vykřičnících a otaznících najít třeba morseovku. To taky nefunguje. Pokrok nastává až ve chvíli, kdy mi dvojitá sebevražda teenagerů začne připomínat Romea a Julii. Ještě dokážeme určit pár dalších, zbytek je ale googlení a odhadování tajenky – Nový Hamr rozcestí v mapě nemůžu najít, po přepsání na Nový Hrad už to ale vypadá dobře. Míříme do hloubi místního temného a podmáčeného lesa.

4. Úsečky Čtvrtou šifru jsem viděla, změť čar trošku připomínala písmenka, ale nebyla to písmenka. Než jsem stihla sníst svačinu, bylo vyluštěno – Pavla s Petrem z toho pro mě záhadným způsobem dostali smysluplný text. Z kopce dolů k potoku slézáme téměř přímo. Dál sledujeme kraj lesa, další šifru už ale luštíme ve světle lampy.

5. Když jsem já sloužil Opět Google nám pomáhá k identifikaci písniček. Jednoduché vybírání písmen z názvů či autorů (na to je tam asi moc lidovek) nefunguje, tak vznáším dotaz, jestli v každé písničce není nějaké číslo. Je to tak, a když teď vybereme písmenka z názvů písní, dostaneme tajenku Labut … Na naší mapě se nedaleký rybník opravdu jmenuje Labuť, vyrážíme k němu.

6. Drsné ráno Labuť si obejdeme skoro celou do kolečka, šifru dá tentokrát trošku práce najít. V docela dlouhém textu o náročném mnohahodinovém luštění této šifry je spousta časových údajů, v každém odstavci čtyři. Navíc dva odstavce obsahují stejné časové údaje. Analýza říká, že tajenka má pět písmen, z toho druhé a páté stejné. V mapě okolí ale nic takového nevidíme. Asi to bude potřeba vyluštit. Semafor nefunguje, tak kreslím ručičky hodin a zkouším z nich nějak poskládat písmenka. První čtyři dávají O, další útvar trošku připomíná T, další má nejblíž k A a čtvrtý k R. Dohromady tedy čtu OTART. Když z prvního udělám S – to není problém – dostanu start. Takový výsledek se mi líbí, Lukášovi taky, ne tolik ale zbylým členům týmu, kterým moje malůvky nepřijdou dostatečně přesvědčivé. Nejsem jim schopna vysvětlit žádný jasný princip – napojování ručiček, možná...ale není to zbytečné teď řešit? Nakonec tedy odcházíme vytyčeným směrem jen ve dvou, zbytek čeká.

7. Flašinet Když vidíme světýlka luštících týmů, je jasné, že jsme měli pravdu. Voláme zbytku a koukáme na papír bez šifry. Když tam nic není, tak to přece musí být led – s napjatým očekáváním vyndavám termosku a důkladně ochlazuji prázdný řádek v zadání šifry. Papír je po chvilce víc mokrý než studený, ale jinak žádný efekt. Navíc tu orgové pořád dokola pouští nějakou veselou píseň, kterou jsem v životě neslyšela. Po chvíli doráží zbytek týmu, diví se našemu úsilí s ledem a jdou poslouchat píseň. Vytvořit přepis jejího textu dá docela práci, na panské louce se fíky asi nesbírají. Ale podaří se, a když místo sedmi smrtelných hříchů začneme přemýšlet nad desaterem, správné řešení je blízko. Při určování hříchů jsem se já osobně velmi pobavila, celá píseň byla moc povedená. Stejně jsme se tady zdrželi dost dlouho, při našem odchodu se rozednívá.

8. Piktogramy U Sv. Anežky nalézáme šifru s obrázky, které nám zakazují spoustu věcí. Zejména nám zakazují šifrovat – tedy alespoň morseovkou, braillem, semaforem, polským křížem s CH i bez, a ještě pár dalšími postupy. Co nám zbývá? Tak akorát pravítko... Všimneme si, že na všech obrázcích je postavička s hlavou, jejíž velikost jde změřit. Zdá se nám, že je také můžeme seřadit podle velikosti. Zbývá určit pro každý obrázek jedno písmeno. Led opět zklamává, v hlavičkách se nám asi žádné písmeno nezjeví. Když místo vzdáleností mezi hlavami začneme znovu měřit hlavy samotné, je nám jasné, že seřazení podle velikosti jsme si trochu přizpůsobili, jelikož samotné velikosti dávají polohu dalšího stanoviště.

9. Čtverečky a hvězdičky U tramvajové smyčky Štěrboholy si po dlouhé době připadáme zase jako v civilizaci, možná i s šancí dojet někam pro nápovědu. Šifra obsahuje divná různě velká písmenka v mřížce. Po nějakém čase, provedení frekvenční analýzy a tak si všímám, že jsou to vždy prostřední písmenka z okénka polského kříže. To přece není náhoda. Po další chvíli navrhuji vždy kolem písmenka nakreslit odpovídající část mřížky. Zkoušíme s Julií kousek, ale nezdá se nám to – písmenka na sebe nenavazují tak, aby to vždy bylo dobře. Navrhuji vyslat někoho pro nápovědu, třeba napůl spícího Lukáše. Nakonec do prázdné tramvaje naskočíme všichni, na Muzeu chvilku využijeme pohostinnosti McDonalds a s vyluštěnou šifrou jedeme zpět – nápověda v polštině nám sice neřekla nic nového, jen to, že původní postup s ohrádkami byl dobře. Trošku mě štve, že jsem ho neprosadila už napoprvé – mohli jsme se obejít bez hodinového výletu do centra a zpět.

10. Ořezávátko Tramvají se opět vezeme až na Štěrboholy, pak je to ještě kus pěšky k dalšímu stanovišti. Nad malou vodní plochou sedí dva orgové a když je poprosíme o ořezávátko, dají nám ho. Z něj máme nějak získat šifru. Že by konečně led? :) Je to tak, po vhození do termosky začne krabička vydávat písmenka. Sice pozpátku a ne úplně od začátku zprávy, ale to tolik nevadí. Strom západ východního rybníka by jako určení polohy mohl stačit, většina týmu ale chce jistotu v podobě celého sdělení. Jako menší problém se ukáže vylovení krabičky z termosky - pasuje tam tak akorát. To se ale povede a další ochlazování a zahřívání nám vydá i zbytek sdělení, ulici Na Stáčírně. Následuje tedy přesun k dalšímu rybníčku.

11. Nudle Jedenáctka vypadá na první pohled – aspoň pro mě – jako nějak pokroucené či zohýbané psací písmo. Jelikož už od minulého stanoviště kýchám – posekaná tráva mi nesvědčí – a tým k přesunu někam dál od louky nechci přesvědčovat, vyrážím pro nápovědu na depo Hostivař – busem plus metrem se tam lze dostat tak za půl hodinky. Tajně doufám, že tým to vyluští dřív a příští stanoviště bude na nějakém méně přírodním místě. Ale nakonec dojedu až na Hostivař, vyzvednu nápovědu, o které si myslím, že neříká nic nového, a vracím se zpět. Tým říká, že mají čísla, která by možná mohla dávat OC Chodov, ale nezní to moc přesvědčivě a navíc to asi ani moc nekoresponduje s nápovědou. Jedu tedy za nimi, trošku nešťastná, že nic nevyluštili. Asi se na to musíme koukat jinak než na psací písmo – navrhuji tedy semafor a pět minut po mém příjezdu je hotovo. Další šifra, kterou jsem mohla vyluštit i bez hodinové projížďky. :)

12. Origami Dvanáctka je oboustranná a dovoluje nám vzít si dokonce tři zadání. Že by se tam něco stříhalo? Začneme radši s méně destruktivním postupem, papír poskládáme podle natištěných čar s čísly. Na druhý pokus se trefíme do správného směru ohybu, vychází čtverec a na něm tajenka – Na Stáčírně... To už jsme přece někdy slyšeli, je to místo minulé šifry. Kdyby tam aspoň vyšlo východ západního rybníka...takhle je divné, že by úplně na stejném místě měly být dvě šifry. Jdeme se tam s Lukášem přesto podívat, nacházíme minimálně jeden tým, který vyvolává dojem zoufalého bloudění, ale jinak nic. Přijde mi, že místo minulého stanoviště tam přece nemohlo být jen tak náhodou. Ale do konce hry už moc času nezbývá, všechny vedlejší šifry už asi nevyluštíme a jedenáctku, u které jsme měli problém s nalezením jednoho řešení, se mi taky znova luštit nechce. Mírně rezignovaně si tak asi do půl druhé hrajeme s různým skládáním dvanáctky, které nikam nevede.

Pak vyrážíme na metro Háje. 43. místo (z 90) je na náš tým dobrý výsledek, zlepšení. :) Navíc myslím, že jsme si všichni šifrovačku užili. Tak snad za rok zase.