Frustrace z nezvládnutého závěru už pomalu odeznívá a vrací se nadšení z účasti na skvělé šifrovačce, které u mě panovalo celou hru až k rybníku, který zaVraždil náš dosud hladký postup. Zvlášť bych vypíchnul flašinet s velmi autentickou kramářskou písní, kterou jsme si mohli vyslechnout v jedinečném podání téměř celého orgovského týmu, elegantní vylučovací piktogramy a perfektně provedené hlavyzamotání na Romulovi s Remem. Ani ostatním šifrám není co vytknout, tam, kde jsme se zdrželi, to bylo vždy jen naším vlastním ignorováním nejjednodušší varianty aplikace nasbíraných pozorování. Jediné, co nám nesedlo, byl příběh. Osobně by mi vyhovovalo více, kdyby se z příběhu stala plnoprávná legenda hry. Teď to podle mě úplně nefunguje minimálně v tom, že tým dostává po částech krypticky napsaný příběh, v němž se teprve na základě přibývajících útržků začíná orientovat, ale zároveň je mu už od začátku přiřazena role, kterou v příběhu sám hraje. Bylo by lepší uvést hráče do herního světa a dát jim o něm základní informace už v rámci předherní motivace, podobně jako na Matrixu.

Děkuju spoluhráčům za perfektně šlapající tým, orgům za báječnou hru s moc hezkou trasou. Blahopřeju Slepenci - příště vám to vrátíme!